Holotropní dýchání: Co se stane, když pustíte kontrolu?

Poslední dobou se zdá, že na prvním místě všech lidí je psychické i fyzické zdraví. Jsme bombardováni nejrůznějšími doplňky stravy, longevity hacky, seznamy zdravých návyků. Ze sociálních sítí na nás skáčou nabídky koučů, terapeutů, průvodců, facilitátorů, kteří nám pomohou dosahovat kvalitnějšího a spokojenějšího života, jak už toho osobního, tak toho pracovního. Je možné se zúčastnit nepřeberného množství kurzů a zážitků – ženské i mužské kruhy, očistné rituály, terapie světlem, pobyt ve tmě, práce s chladem atd. Zdraví a spokojenost se staly moderními komoditami. Je těžké se v tom velkém množství služeb vyznat. Co opravdu pomůže a vyplatí se do toho investovat, a co je naopak jen předražený marketing?

Transformace může někdy navenek působit mírně, ale uvnitř dochází k obrovským změnám.

To vám neřeknu, je to každého svobodná volba, do čeho se rozhodne investovat, ale podělím se s vámi s některými svými zkušenostmi v této oblasti. Jsem člověk, který rád v životě zkouší nové věci, sbírá zážitky a posouvá svou hranici komfortu. Vždy jsem se u výběru toho, do čeho se odhodlám jít, rozhodovala podle recenzí uživatelů, zda se jedná o nějakou metodu lidmi dlouhodoběji používanou a zda to nestojí na tváři jednoho jediného člověka, ale má to pevnější základy.

Na holotropní dýchání jsem nenarazila náhodou, přivedl mě k té myšlence jeden můj bývalý přítel, který byl hodně otevřený alternativním cestám, sám měl toho za sebou opravdu hodně z různých oblastní rozvoje a duchovna – ceremoniály, psychedelika, očistné kúry a pobyty, terapie atd. Něco málo jsem si o holotropku přečetla. Jedná se o intenzivní metodu práce s psychikou, kterou ve 20. století vytvořil český psychiatr Stanislav Grof žijící v Americe. Při této technice člověk za dohledu a instrukcí facilitátora vleže vědomě zrychluje a prohlubuje svůj dech. Hyperventilace následně přivodí změněný stav vědomí podobný snění, hluboké meditaci nebo psychedelickému zážitku. Tento proces je často přirovnáván k ayahuasce, ovšem neprobíhá pomocí drogy, která dočasně otráví lidský organismus, ale pouze předýcháním. Kyslík je v krvi na vyšší než obvyklé úrovni, a naopak dochází k většímu vydechování oxidu uhličitého. Nízké CO2 způsobuje zúžení cév v mozku, změnu vnímání, zároveň se aktivuje stresová větev nervového systému a může dojít k uvolnění kontroly, kterou nad sebou po celý bdělý čas máme. Je to kombinace stresu (napětí) a extáze (uvolnění). Člověk sice není dočasně otráven drogami, ale samozřejmě i tak se jedná o metodu, která sice pomáhá, ale nelze na ní fungovat dlouhodobě.

Vzhledem k tomu, že posledních pár let řeším funkční a zdravý dech, který spíše vylučuje hyperventilaci, a naopak klade důraz na zvyšování tolerance na oxid uhličitý, nechodila bych na holotropní dýchání příliš často, aby to nezničilo práci, kterou s dechem v každodenním životě dělám. Ale jednou za čas věřím, že to dechový vzorec nijak zásadně neovlivní. Navíc se rozhodně nedoporučuje provádět holotropní dýchání amatérsky doma bez dohledu odborníka. Lidé se zdravotními obtížemi by měli svůj stav dopředu konzultovat s vybraným facilitátorem.

A s čím může holotropní dýchání pomoct? Lidé nejčastěji popisují, že jim tato procedura zlepšila práci s vlastními emocemi; došlo u nich k uvolnění dlouhodobého napětí a stresu; dokázali si díky ní zpracovat bolestivé vzpomínky či traumata z dětství; přinesla jim větší sebepoznání a pochopení vlastních vzorců chování či díky ní cítí větší propojení se sebou. Zároveň to může být velmi silný duchovní zážitek.

Byla jsem na ayahuasce i holotropním dýchání. Většinou se doporučuje začít nejdříve s jemnějším holotropkem, já však ve svém porozchodovém období potřebovala drsnější metody, a tak jsem nejdříve šla na jihoamerický ceremoniál ayahuascy a až rok na to na holotropní dýchání. V něčem jsou si obě metody velmi blízké, dochází k rozšíření stavu vědomí, ale když do toho jdete pomocí nějaké látky, je to brutální způsob, projev je často mnohem silnější, ale také vám přitom není vůbec dobře. Výjevy vás zcela zaplaví a pohltí, vy jste pozorovatelem, který se nijak nemůže bránit, nejde z toho odejít, jen to musíte nechat doznít. Oproti tomu je rozšířené vědomí pomocí vlastního dechu přirozenější, jemnější, ale také nemusí být vždy úspěšné. Může se stát, že se vám to poprvé nepovede, ale to neznamená, že to podruhé bude stejné. Často jsme přespříliš ve svých hlavách. Žijeme pod vlastní extrémně silnou kontrolou, máme potřebu neustále hodnotit, zda něco děláme dobře nebo špatně, a právě tyto myšlenky mohou být v rozporu s požadovaným efektem. Je potřeba vše pustit, přestat cokoli řešit, uvolnit se a soustředit se jen na dech. Být víc ve flow a tady a teď.

Někdy naopak dýcháme málo, ale je nutné se do toho opravdu opřít, aby k poklesu oxidu uhličitého došlo. Překážkou může být i naše přehnané očekávání něčeho velkého. Holotropko není ayahuasca. Neočekávejte stavy extrémní intenzity, kdy vidíte šílené obrazce, klepe se vám celé tělo, křičíte, zpíváte, tančíte, zvracíte a kakáte. (Ano, to vše se může při ceremonii dít, někdy i najednou.) NE. Při holotropním dýchání máte stále částečnou kontrolu nad tím procesem, můžete zpomalit nebo skončit, když si to budete přát, ale zároveň je tam menší riziko fyzického či psychického zatížení. Nepřijde výbuch, který vám hoří v ruce a vy s tím nemůžete vůbec nic udělat. Naopak ohýnek v klidu pozorujete opodál, ale to neznamená, že nic neprobíhá. Tento proces může stejně jako ayahuasca odhalit potlačené emoce, vyvolat vzpomínky z dětství. Je to jemný klíč k sebepoznání, zpracování emocí, vhled do podvědomích úrovní.

Na holotropku jsem byla v roce 2024. Je možné si vybrat z více míst, kde se mu věnují, někde je možné přespat, někam se dojíždí. Někdy jde o jedno kolo dýchání, nebo to naopak probíhá celý (prodloužený) víkend a dýchání jsou pro každého účastníka dvě. Někde je potřeba si přivést vlastní jídlo na celý pobyt, někde je to se stravou. Podle toho se také dost mění i cena. Mé holotropní dýchání stálo 4500 Kč a trvalo dva dny – v pátek večer byl úvod a v sobotu se každý účastník jednou stal dýchajícím a jednou byl sitter. Co to divné slovo znamená? Během tohoto druhu terapie se účastníci ideálně rozdělí do dvojic. Jednou podstupuje holotropní dýchání jeden a druhý se o něj stará a následně se role obrátí. A jak stará? Během procesu dýchání ležíte, na očích máte masku na spaní, aby vás nerušilo světlo, tu nesundáváte, abyste ze stavu nevypadli, nejste schopni se sami napít nebo si odskočit na toaletu, ale ta potřeba může přijít. V procesu se můžete cítit slabí, může se vám motat hlava, a tak je nutné, aby vám tyto základní potřeby někdo obstaral a bezpečně vás dovedl na záchod, dal vám napít, podal vám kapesník nebo vás třeba jen chytil za ruku, když si to budete přát.

Během terapie jsou samozřejmě přítomní i facilitátoři, často dle počtu účastníků i tři, ale ti hlídají, aby vše probíhalo, jak má. V případě, že některý z účastníků potřebuje větší pomoc například s uvolněním bolesti, která se může během procesu objevit, jsou tam pro vás. Také hlídají, aby nedošlo k překračování osobních hranic, ať už sittera nebo dýchajícího. Pouto mezi těmi dvěma může být silné, ač se třeba jedná o člověka, kterého vidíte poprvé v životě. Neřešíte, co máte společného, odkud je, kde dělá, jaké má politické vyznání, ale prostě tam pro vás bezpodmínečně je a následně jste tam vy pro něj. To je to výjimečné, co v dnešní době nezažíváme, cizí lidi si skoro vůbec nepouštíme k tělu. Nikdo mimo rodinu a přátele tu většinou pro nás není jen tak, aniž by za to něco nechtěl na oplátku. I pro vás jako pro sittera bude prioritou ten druhý, aby dostal, co potřebuje, v rámci mezí samozřejmě, cítil se v bezpečí a mohl se naplno oddat tomu procesu.

Jedno kolo trvá 2 až 3 hodiny. Jako sitter dáváte sice celý čas pozor, zda váš svěřenec něco nepotřebuje, ale zároveň je velmi žádoucí nezapomenout i na své potřeby. Je dobré se pravidelně protáhnout, nemusíte nehnutě sedět a zírat na toho druhého. Můžete si samozřejmě odskočit, facilitátor to vezme na chvíli za vás. Já osobně jsem hlídala dva dýchající, protože na nás počtem vyšla trojice, což může znít náročně, ale nebylo tomu tak. Přikryla jsem je dekou, podala jim kapesník nebo pití, pomohla jim dojít na záchod a jinak byli nenároční. V mezičase jsem se vlnila do rytmu hudby, nebo se protahovala.

Málem bych zapomněla – HUDBA. Ta je zcela klíčovou součástí holotropního dýchání. Playlist na celý proces facilitátor sestavuje zcela záměrně a podle daných pravidel. Hudba se vyvíjí, začíná relaxačně, roste do intenzivních a rytmických tónů, vybouří se, až nakonec přechází do klidné a meditační fáze. Hudba je průvodce a často jsou projevy naší hyperventilace spojené s konkrétní hudbou, naše tělo a psychika na ní reaguje. Zesiluje naše prožitky a umožňuje nám projít skrze emoční či tělesné napětí.

Stejně jako před ayahuascou je potřeba se pár dní před holotropním dýcháním vyhnout alkoholu či jiným drogám, které by mohly mít efekt na celý průběh. Pár hodin před dýcháním nejíst, prostor na jídlo je vždy po konci dýchání.

A jaká byla má fáze dýchání? Musím říct, že jsem se bála, že se do toho stavu nedostanu, té obavy se nezbaví asi nikdo, ale nakonec to šlo docela snadno. Vypnula jsem hlavu a soustředila jsem se pouze na rychlý a hluboký dech. Není vždy jednoduché tak dýchat, naopak udržet to tak dlouhou dobu může být náročné, je proto možné na nějaký moment zvolnit, ale jinak je zapotřebí se vědomě a intenzivně předýchávat, naštěstí přitom ležíte, nemusíte jít nebo dělat jinou fyzickou aktivitu. Nikdo vás nesoudí, díky maskám nevidíte, co se děje kolem vás. Oproti ayahuasce to opravdu bylo mnohem jemnější a příjemnější. Stále jsem vnímala své tělo a měla nad ním většinovou kontrolu. Jako první se dostavilo brnění rukou a celé mé tělo postupně zalila horkost. Odkopala jsem ze sebe deku a až do finální relaxace jsem ji nepotřebovala.

Jako nejsilnější efekt si u svého dýchání pamatuji pohyb. Mé tělo zcela pohltila hudba. Začalo to šoupáním nohama do rytmu až jsem se dostala do tance vleže. Bylo to nádherně elektrizující a uvolňující zároveň. V hlavě mi běhaly barvy. Neviděla jsem konkrétní obrazy jako při ayahuasce, ale přesto tam byly. Převládajícím pocitem pro mne byla radost, cítila jsem, že se směji, jako by nějaká skrytá součást mě dostala možnost konečně se naplno projevit. Ta nespoutaná, bezstarostná a šťastná, kterou netrápí problémy všedního světa a budoucnost, ale umí si život naplno užít kdykoli a kdekoli. Byla to nádhera. Celý pocit se stupňoval až do momentu, kdy jsem to neudržela a propukla v hlasitý smích, který se nedal zastavit. Neřešila jsem, co na to ostatní, ač jsem během procesu vnímala, že někteří sténají nebo brečí. Vnímáte okolí, ale je velmi vzdálené, nedůležité. Smála jsem se možná pět, možná deset minut v kuse a ostatní sitteři mi po konci řekli, že to pro ně bylo krásně osvěžující, protože jiní dýchající prožívali někdy i fyzickou bolest a facilitátoři jim museli pomoct ten tlak uvolnit.

Při následném sdílení se nám jedna z účastnic svěřila, že prožila porod svého dítěte, ač žádné děti nemá a vzhledem ke svému věku už mít nebude, což ji velmi sužovalo. Jinému se otevřela dlouhodobá chronická bolest zad, nastoupila v plné síle, ale nakonec odešla. Proces holotropního dýchání může mít nespočet podob. Může to být krásné, jako to bylo u mě, nebo bolestivé, transformační, uvolňující. Nedá se to dopředu naplánovat. Každému se tam otevře nějaké téma a může to být něco zcela jiného, než s čím tam původně šel.

A co mi holotropní dýchání přineslo? Uvědomila jsem si, že se potřebuji v životě více odvázat, být spontánnější, prožívat častěji radost, naplno žít a užívat si cestu, nemyslet jen na cíl a tvrdohlavě si za ním jít. Je to možná klišé, ale cíl samotný nám dlouhodobou spokojenost nepřinese, sice když ho dosáhneme, jsme ohromně šťastní, ale za chvilku je efekt pryč a už zase koukáme, co dalšího bychom si mohli splnit. To je přirozená lidská vlastnost - posouvat se a chtít víc. Je tam však nebezpečí toho, že nikdy nebudeme mít dost a ze všeho v našem životě se stane komodita s dobou trvanlivosti. Proto je důležité si užívat už ten proces, mít radost z maličkostí a cítit co nejčastěji každodenní dobrý pocit než čekat, až nám ho přinese ten velký splněný sen.

Stále nevíte, zda do toho jít? Nebojte, nejde o brutální zážitek jako v případě ayahuascy, který s sebou nese i určitá rizika. Holotropko je mírnější a přirozenější forma rozšířeného vědomí, kterého není potřeba se bát, pokud jste zdraví. A třeba stejně jako já budete odcházet lehčí a šťastnější a budete vědět, že to rozhodně nebylo naposledy. Za mě je takové opouštění komfortní zóny skvělý způsob, jak víc poznat sám sebe a třeba si otevřít nějaké téma. Rozhodně holotropní dýchání doporučuji, přinese vám to víc, než když zase o víkendu vyrazíte na chatu nebo k vodě.

Dechu a zážitkům zdar!